Soutěžní příspěvky

classic Klasický list Seznam threaded Témata
Zamčeno 10 zpráv Volby
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Soutěžní příspěvky

moni
Administrátor
Tento příspěvek byl aktualizován .

Do tohoto tématu umisťujte pouze své výtvory. Svůj výtvor můžete samozřejmě představit.
Diskuze či případné dotazy směřujte sem


http://arsepo-forum.1055779.n5.nabble.com/Diskuze-a-dotazy-td5712204.html

Téma bude zpřístupněno pro vkládání příspěvků dnem zahájení soutěže.
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

Daxilover
Tento příspěvek byl aktualizován .
Môj komiks je so simínke menom Molly, ktorá trávia Vianoce osamotene a smutne. Preto aj komiks nesie názov Smutné Vianoce.
PS: Ku každému komiksy bude aj text :)


Vonku ticho,zima počuť len ako snehové vločky padajú na zasneženú zem.


Sedieť pri krbe a pozerať sa na poskakujúce sa plamienky. To bol dnešný Vianočný program Molly.


Súdiac podľa toho koľko si tento rok kúpila darčekov bolo jasné,že Vianoce chudobné nebudú.


Neznáša Vianoce. Pretože deň pred nimi jej zomreli rodičia pri autohavárií. Nemá nikoho takže s kým by mohla tráviť Vianoce?


Chce sa na svet pozrieť "ružovými okuliarmi" no sama to nezvládne.


Jej smutný pohľad môže uprieť len na zasneženú krajinu, aby zabudla na to,že aj Vianoce sviatky pokoja, mieru a lásky oslavuje sama. Nemá ju kto milovať.
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

Dolit
Odpověď na tento příspěvek od moni


Protože ne všechny Vánoce jsou stejné jako ty naše.
Hudba – Odkaz na youtube na písničku, kterou jsem při psaní poslouchala. :)



Pamatuji si, jak mě jako malého z krabice posadili před holčičku. Byla tak roztomilá a hlavně moc hodná. Několikrát jsem jí olízl a nechal jsem se i mazlit. Ona ze mě měla hroznou radost a chtěla být jenom se mnou. Říkala mi zvláštním hlasem, kterému jsem moc dobře nerozumněl, Smíšku. A tak jsem se stal vánočním dárkem malého dítěte.



Naneštěstí se celé rodina musela najednou stěhovat někam pryč. Hodně daleko kam mě nemohli vzít. Holčička plakala, ale její tatínek mě vzal a odvezl na skládku. Tam mě položil k jedné staré boudě a odešel. Nejprve jsem si myslel, že se hned vrátí a já zase budu u své milované paničky…Bylo pár dní po Novém roce, sněžilo a já jsem marně čekal.



Nevím, jak přesně se mi tehdy podařilo tu krutou zimu přežít, nicméně jsem vyrostl. Od doby pod stromečkem, jsem nikdy nepoznal teplo krbu nebo hřejivé objetí někoho hodně hodného, kdo by se o mě staral. Přesto jsem každou zimu ve stejný čas, na Štědrý večer, procházel ulici, kde jsem původně žil. Stejně loni a předloni i dnes hodně sněžilo, měl jsem zmrzlé tlapky a byl jsem velice hladový.



Hlad se mnohdy nedal snést. Už jsem se pokaždé skoro otáčel, že se vrátím zpátky do svého studeného doupěte a půjdu aspoň spát, ale stačilo jen malinké světlo a já se zastavil a omámeně koukal. Za okny totiž svítily vánoční stromečky a ozdoby, jež mi tak moc připomínaly mé dny jako štěňátka. Neviděl jsem toho hodně, protože okna byla hodně vysoko, přesto byla moje radost pokaždé obrovská a dodala mi sílu pokračovat.



Občas jsem na prazích domů viděl nějaké lidi. Pomaličku jsem k nim přišel se sklopenou hlavou a svěšeným ocasem, aby se mě jako psa nevylekali a neutíkali pryč. Pak jsem se je snažil poprosit o kousek jídla. Lidé mě však odbyli nebo ode mě pomalu odkráčeli do svých domovů s hrůzou v očích. A já jsem trpěl hlady a nevěděl, proč mi nechtějí dát kousek z toho, čeho mají tak moc.



Nebyl jsem totiž sám hladový. Měl jsem svou družku, která měla podobný osud jako já. Její pán jí říkal Světluško. Všechno, co jsem ulovil nebo našel, jsem jí vždy nosil a doufal, že tu se mnou bude navždy, protože ona byla jediná na tomto světě, kdo mě měl rád a kdo na mě čekal každý den. Strašně jsem se o ni bál. Čekala totiž štěňata a v blízké době se měla narodit. V této zimě, kdy každá sněhová vločka studí jako kostka ledu. Ale i tak jsem ty vločky měl rád. Představoval jsem si tak totiž své malinké děti, bílé jako maminku, jak se mihotají na tom starém a špinavém koberci u nás v doupěti a dávají mu onu ztracenou krásu.



Zrovna jsem se vracel domů ke své milované. Už z dálky jsem se vylekal. Cítil jsem více než jen její pach. Radostně jsem se rozběhl k našemu skromnému domečku. A pak jsem je všechny uviděl ležet. Jejich malá sněhobílá tělíčka přesně jako ty vločky, co padají z nebe. Byli tak krásní a tak studení. Přesně jako sněhové vločky.



Cítil jsem, jak mě opouštějí všechny síly. Už mě nic nepoutalo k tomuto světu. Věděl jsem, že mi puklo mé srdce, ale přesto jsem byl šťastný. Naposledy jsem totiž pocítil tu krásu domova, tu vůni milované rodiny. A tak jsem si k nim také lehl a usnul jsem se svými sněhovými vločkami.

Konec

Doufám, že se Vám tato trochu více povídka než komix bude líbit a nebude v rozporu se zadáním soutěže. Děkuji moc všech, kterým se bude tento můj výtvor líbit. :)


Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

SimTerka
Odpověď na tento příspěvek od moni
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

SimTerka


Nastala zima. Objevil se první sníh a lidé začali mít sváteční náladu. Blížily se přeci Vánoce. Ano, neznám nikoho, kdo by je neměl rád, ale přeci se najde pár lidí. Třeba Rosalie Fosterová. Její blízcí se ji snaží marně přesvědčit, aby s nimi oslavila tento krásný svátek. Ale ona ne, jejich pozvánky letí rovnou do koše. Všechny domy v ulici září světýlky a jinou vánoční výzdobou, ale její dům zdobí tak maximálně rampouchy. Ale nikdo vlastně přesně neví, proč je tomu tak.
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

SimTerka


Jednou se na Rosalii zaměřil duch Vánoc. Nemohl se dívat na to, jak se chová. Velice ho její antisváteční nálada rmoutila. Rosalie byla jeden z vážnějších případů, a tak se ji rozhodl navštívit. Když se jí zjevil, celkem se polekala, ale brzy se mu podařilo otevřít její zarmoucené srdce.



Ve svých vzpomínkách se vrátila do stejné roční doby o deset let zpátky. Jako každé dítě, se těšila na první sněhové vločky a až si bude moci užívat zimní radovánky. Její největší kamarádka - její fenka Lusy, byla pořád s ní. Hrály si a radovaly se spolu až do toho osudného dne - do Vánoc.



Malá Rosalie se zrovna vracela domů, těšíci se na to, ažsi večer rozbalí pod stromečkem dárky. Ale všechno se pokazilo. U dveří našla slabě dýchající a promrzlou Lusy. Než ji stačili odvézt k veterináři, bohužel umřela. Rosalie se zhroutil celý svět. Na dárky se nemohla ani podívat a od té doby nechtěla Vánoce slavit.



Duch Vánoc si to se slzami v očích vyslechl a rozhodl se, že jí musí pomoci se zbavit smutku. Musel využít skoro všechnu svou moc, aby se mu to podařilo. Vrátil Lusy zpět do světa živých.



Rosalie tomu nemohla uvěřit. Její stará přítelkyně je zpátky. Konečně se po deseti letech na Vánoce usmála.



Hned začala s přípravami na oslavu. Ze skříně vytáhla staré vánoční ozdoby a chystala velkou hostinu.Aby se odvděčila vánočnímu duchovi, pozvala do, ať Vánoce oslaví s ní. Od toho dne už svátky slavila jako všichni ostatní lidé.
LOL
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

LOL
Odpověď na tento příspěvek od moni
Môj komix je o krásnej rodinke , ktorá trávila Vianoce prvýkrát spolu.

Nelie, mama malej Elin a manželka Andyho usilovne pripravovala jedlo na Štedrú večeru.

Všetko jedlo nachystala na pekne prestretý stôl .
Nelie: Tak už poďte k stolu!

Adny,Elin a Nelie spolu večerali.Mala Elin sa už nevedela dočkať darčekov keďže to boli jej prvé Vianoce.
Elin: Už chem darčeký!!!!
Nelie: Ty moje malé zlatíčko najprv sa najeme a potom pôjdeme rozbaliť darčeky.

Po večeri sa všetci pobrali do obývacieho pokoja, kde sa Elin šalila so svojim ockom.
Andy: Tak a ideme si rozbaliť darčeky.
Elin: Darčeký,darčeký jupíííí.

Adny: Tu je malý darček pre teba.
Nelie: Oooo ..... Ďakujem.

Nakoniec dostala darček Elin. Na jej tváričke sa rozžiaril veľký úsmev keď dostala vytúženého macka.Tak a toto bol príbeh Vianoc rodiny Osbornových.
I LOVE THE SIMS 3
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

Ifejka
Odpověď na tento příspěvek od moni





Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

sarus
Odpověď na tento příspěvek od moni
Môj komiks sa volá "Zabudnuté Vianoce" :)

1.) Ahojte, volám sa Alexandra a toto je môj syn Max. Som na vozíčku, lebo minulý rok o takomto čase sme ja a môj manžel havarovali. Môj manel zomrel...  Od vtedy sme strašne chudobný, za celý ten rok sa mi podarilo našetriť len 50 simoleónov.
2.) Bývame v tomto maličkom domčeku v Bridgeporte.
3.) A takto to vyzerá vnútri. Vľavo stojí vianočný stromček. Viete, tu v Bridgeporte sú Vianoce, no dopletené klimatické podmienky spôsobili to, že nenasnežilo a nikto si vlastne ani neuvedomuje, že sú Vianoce. Ako to vonku vyzerá, tak tak aj vyzerá ľudia. Stromček nám postavili tie najznámejšie celebrity, ale to len preto, aby zas získali slávu. Dkonca aj tie darčeky pod stromčekom sú len dekorácie. Ľudia sú lakomí.

4.) Pred večerom sa pred našim domom zjavila nejaká rodinka. Jedno dievča sa hralo s plyšovým mackom. Max ju pozoroval.
5.) Pomyslel si: Prečo aj ja nemôžem mať takého macka? Nemám žiadnu hračku!
6.) A vybral sa za mnou. Maxa sa už naučila hovoriť, ale chodiť...

7.) Max: Mami? Pred našim domčekom sa hrá nejaké dievča s macíkom. Nemohol by som aj ja dostať macíka? Keď už sú tie Vianoce..
Ja(Alexandra): Max, dobre vieš, že si to nemôžme dovoliť! Pre ostatných je to nejaká bežná vec, no ja sa pokúšam našetriť nejaké peniaze aj do rezervy a zatiaľ toho nemáme veľa...
8.) Max: Ale ja nemám nič! Minulý rok som o všetko prišiel! A Vianoce sú o dostávaní, nie o strácaní!
9.) A smutne odišiel.
 
10.) Ja (myslím si): Môj syn má pravdu. Nemá žiadnu hračku, nemá kde spať...  Nemôžem teraz šetriť keď môj jediný syn je smutný.
11.) Max zaspal. Zvykol si spať na podlahe.
12.) Ja (myslím si): Spi Max, spi. Ráno pre teba bude krajšie.

13.) Max sa ráno zobudil. Jeho tvár sa rozžiarila ako nikdy pred tým.
14.) Pod stromčekom bol ten malý, plyšový medvedík.
15.) Okamžite sa s ním začal hrať. Bola to len lacná hračka, no pre neho znamela viac než milión korún.

16.) Ja(myslím si): Vidieť úsmev na jeho tvári... to je niečo, čo peniaze nemôžu nahradiť.
17.) No aj tak. Celý rok som platila za dom, na jedlo som horko-ťažko zarobila a to čo som ušetrila... no myslela som si, že si kúpim zato niečo na seba...
18.) Malý Max videl smútok na jeho mame.

19.) Zobral medvedíka...
20.)... a položil mi ho k nohám.
21.) Ja: Čo to má byť?

22.) Max: Veselé Vianoce, mami.
<3
Odpovědět | Témata
Otevřít tento příspěvěk v zobrazení vlákno
|

Re: Soutěžní příspěvky

moni
Administrátor
Odpověď na tento příspěvek od Ifejka

Soutěž je uzavřena.


Během dnešního či zítřejšího dne se v tématu   "Vyhlášení vítězů"   dozvíte výsledek soutěže.